Management moru včelího plodu na Novém Zélandu
Varoóza přišla na Nový Zéland v roce 2000, tedy poměrně nedávno. Do té doby se veškeré pozornosti dostávalo moru včelího plodu (MVP), který působil tamějším včelařům největší hospodářské škody. K jeho zvládání vznikl propracovaný systém, který si mnohé státy berou jako vzor a základní kámen k metodice managementu MVP na svém území.
Poprvé byl MVP na Novém Zélandu oficiálně zaznamenán v roce 1877, tedy 38 let po prvním importu včel. Do deseti let se rozšířil po celém území. Z této doby nejsou oficiální číselná data, nicméně víme, že se včelaři snažili ozdravovat (nikoli likvidovat) včelstva s příznaky MVP. Nejčastější ozdravnou technikou bylo přemetání na mezistěny (shock swarmed), což bylo často účinné, nicméně u některých včelstev se infekce projevila i po přemetení a úly musely být nakonec spáleny. Nezanedbatelným aspektem této metody pro komerční včelaření byla finanční a časová náročnost.
Od roku 1947 jsou k dispozici první vládní data, z nichž plyne, že celá dvě procenta včelstev tehdy trpěla MVP, což byl a doposud je nejvyšší výskyt v historii. V roce 1950 Ministerstvo zemědělství zakázalo přemetání na mezistěny, které je i v současnosti při zvládání MVP nelegální. Doporučilo pálit postižené úly a dezinfikovat zařízení, které přišlo do kontaktu s postiženým úlem. Počínaje rokem 1960 se doporučení změnilo ve vládou financovaný program, který včelařům nařizoval prohlídky včelstev na MVP, pálení postižených úlů a ohlášení moru úřadům. Úředníci následně vykonávali další prohlídky.
V počátku systém fungoval velmi efektivně. Míra postižených úlů klesla ze 2% na pouhá 0,3% v roce 1965. S rostoucím počtem včelstev však začala stoupat, až v roce 1990 dosáhla 1,4%. Z tohoto důvodu se vláda rozhodla nefungující program a veškeré zákony spojené s MVP zrušit. Vyzvala včelaře, aby přišli s vlastním řešením a legislativou. Velmi důležitým momentem bylo zjištění, že nemoci lépe rozumí včelař, nežli úředník. Vláda začala masivně investovat do výzkumu MVP.
V roce 1998 vznikl Národní plán pro zvládání MVP (American Foulbrood National Pest Management Plan), který vykonává Správní agentura (Management agency, v textu budeme používat jen Agentura). Následoval velmi výrazný pokles míry infikovanosti včelstev, který se zastavil na 0,2%. Tento stav se daří udržet i s dalším nárůstem včelstev i včelařů. Při testech MVP v medu v roce 1990 bylo 33% vzorků infikováno sporami, v roce 2015 byl med téměř bez nálezů.
Současné včelařství na Novém Zélandu je profesionalizované, Novozélaďané často mluví o včelařském průmyslu. Dle dat z června 2015 se včelařství věnuje 5 551 včelařů, kteří obhospodařují 34 476 stanovišť s 575 872 úly – tedy stále relativně malé zavčelení vzhledem k velikosti území. V současnosti strmě stoupá i počet hobby včelařů do deseti včelstev. Ve vztahu k MPV nelze opomenout i výhodu izolovaného ostrova.
Správní agentura, která má na starosti management MVP, si od počátku dala velmi ambiciózní cíl – vymýtit mor na celém území. Meziročně se snaží o deseti procentní pokles infikovaných včelstev.
Dle zákona mají včelaři povinnost agentuře každoročně zaplatit 20 NZD za registrovaného včelaře a 14 NZD za každé registrované stanoviště. Další příjmy má agentura z pokut za prodlení platby i za úroky z nevyčerpaných peněz. V novozélandském včelařském magazínu meziročně vychází návrh, jak příjmy rozdělit. Z výdajů lze jmenovat inspekce v terénu, školení, konference či testování. V návrhu se nezapomíná ani na nejmenší detaily, jako je poštovné či poplatky bance. Celé hospodaření agentury je auditováno.
Kromě plateb agentuře je včelař dle zákona povinen mít úly s vyjímatelnými rámky a přístup na stanoviště bez překážek. Registrace stanoviště je povinná a může ji měnit jen včelař, který si stanoviště zaregistroval. Nelze ponechávat úly více než 30 dnů na stanovišti jiném než registrovaném. Každé stanoviště musí být označeno registračním číslem včelaře a při převodu na jiného vlastníka je nutné čísla odstranit. Nález MPV se dle zákona musí hlásit do sedmi dnů. Do sedmi dnů se také musí postižený úl či zařízení zničit a zajistit kontrolu certifikovaným včelařem. Taktéž je povinné každoroční odevzdání výročního hlášení o stavu MPV. Je zakázáno převážet infikované úly. Sterilizace včelařského zařízení je povolena pouze schválenými metodami. Je zakázáno podávat látky, které zakrývají projevy MVP. K tomuto nařízení se vztahuje i zákaz antibiotik, které pouze potlačují projevy a na něž již byla prokázána rezistence vůči bakterii.
Nový Zéland je stále poměrně řídce osídlen a zavčelen, proto zdejší výzkum může pracovat s infikovanými buňkami a plásty. Jedním z poznatků výzkumu je tzv. třetinový scénář průběhu MVP. Na jeho počátku výzkumníci infikovali maximálně pět buněk vysokou koncentrací spor. U jedné třetiny z inf. včelstev došlo exponenciálnímu růstu – patnáctý den po naočkování se počet infikovaných buněk rozšířil na nezvladatelnou mez a včelstvo spělo k zániku. U druhé třetiny včelstev se přechodně zvýšil počet infikovaných buněk o jednotky, po padesáti dnech příznaky vymizely a do čtyř let se nevyskytly. U poslední třetiny příznaky úplně zmizely na tři týdny, poté se ovšem znovu objevily a včelstvo spělo k zániku. Scénář poslední testované třetiny včelstev je důvod, proč bylo upuštěno od přemetání na mezistěny.
Co nebo kdo je zodpovědný za šíření MVP? Zalétávání včel? Loupeže? Včelař? Vedoucí novozélandského výzkumu Mark Goodwin má na tuto otázku jasnou odpověď: „Mor včelího plodu je spíše nemocí včelařů, než-li včel.“ Před příchodem varoózy na Nový Zéland bylo nejčastější příčinou pádu včelstva jarní vyhladovění. S jejím příchodem dochází k častějším loupežím a přenosu MPV, jako vedlejšího efektu. Zvládnutím tohoto typu přenosu je především zvládnutím varoózy. I proto je loupež vnímána jako selhání včelaře.
Je těžké odlišit vliv zalétávání od vlivu včelaře při šíření MPV. Vliv zalétávání na přenos nebyl prokázán. Výzkum probíhal na dvaceti čtyřech párech úlů (jeden infikovaný, druhý bez spor) po průměrnou dobu 103 dnů na jeden pár úlů. Změřena byla míra zalétávání až padesát procent. Pouze dva úly vykázaly klinické příznaky s možnou příčinou loupeže.
Nejčastějším způsobem šíření MPV na Novém Zélandu jsou rotace vlhkých medníků mezi úly. Je to dáno především vysokým podílem komerčních včelařů. Na výzkumných stanovištích bylo odebráno dvacet medníků včelstvům s méně než pěti infikovanými buňkami. Ty byly převezeny na stanoviště se čtyřiceti úly bez MPV a umístěny na 20 úlů (skupina A). Dalších dvacet bylo bez infekčních medníků úplně (skupina B). Výsledkem byly klinické příznaky devíti včelstev ze skupiny A (tj. 45%) a čtyři včelstva skupiny B (20%).
Druhou nejčastější možností (díky menší četnosti zásahů), jak rozšířit MPV, je přenos plodových plástů. Ten může obsahovat až 2500 milionů spor, což je pětsetkrát vyšší dávka, než je třeba k infekci. K přenosům infekce dochází při vyrovnávání, posilování či oslabování včelstev nebo při tvorbě oddělků.
Třetí možnost šíření, medem a pylem, se týká obou předchozích. V medu byla prokázána vůbec nejvyšší koncentrace spor (24,3mil./g). U pylu je toto množství výrazně menší (4,5mil./g), protože včely kontaminují pyl většinou jen při úklidu. Novozélanďané doporučují krmit, podněcovat či vyrovnávat včelstva vždy jen umělými náhražkami (cukrové roztoky, inverty či pylová náhražka užívaná v oblastech, kde pyl chybí, Feedbee).
Nejlepší prevencí podle Agentury je, ohlídat si tři hlavní (výše zmiňované) zootechnické způsoby přenosu MPV, jež jsou postaveny na přemístění infikované jednotky z úlu na úl. Šíření MPV nijak neovlivňuje u nás hojně propagovaná a ke vztahu k moru často zmiňovaná výměna díla.
Dalším možným způsobem rozšíření choroby jsou souše. Přítomnost vyššího počtu spor je však méně pravděpodobná s jedinou výjimkou a tou jsou souše z uhynulého včelstva na MPV. Pokud včelař nutně potřebuje použít plásty z jakkoli uhynulého včelstva (vyjma MPV), je doporučeno plásty umístit pouze na jeden úl a ten mít na zřeteli, pro minimalizaci rizika masivního rozšíření jakékoli choroby.
Nebyl prokázán přenos infikované matky na včelstvo. U smetenců a rojů je však přenos možný. Roji můžeme nabídnout mezistěny namísto souší, což dává včelám více času zbavit se spor z výkalových váčků. Roje a smetence je Na Novém Zélandu doporučeno dávat do starších úlů z důvodu nižší finanční ztráty při jeho zničení.
Včelí vosk může obsahovat až devět milionů spor na jeden gram. Většina spor bývá zničena již při počátečním tavení a zpracování na mezistěny. Při testu osmi novozélandských výrobců mezistěn nebyly spory nalezeny. Včelařské vybavení (nástavky, kombinézy, stroje apod.) jsou nedůležitým faktorem přenosu. Výjimkou jsou dna, u nichž je doporučeno po úhynu vyčistění a to jednoduše oškrábáním. Zkoumán byl i přenos spor na květech či v půdě pod úly se zjištěním, že déšť tyto spory velmi rychle smyje a odplaví. Na páscích varroaciddů byly taktéž detekovány spory. Pokud jsou pásky užity dle návodu jen jednou, přenos spor nehrozí.
Vizuální prohlídku na MVP je doporučená vždy, když přesunujeme kteroukoli část úlu na úl jiný. Je třeba zkontrolovat každý plást s plodem. Rozdíl mezi včelařem, který má problémy s morem a který jej zvládá, bývá často právě kontrola všech plodových plástu, ne pouze části. Každý rámek při prohlídce je nutno odvčelit a každé podezřelé propadlé či ztmavlé víčko odvíčkovat. Poté se obsah buňky porovná s příznaky infikované larvy (barva, tvar, pozice v buňce, zápach, sirkový test apod.). Posledně jmenovaný sirkový test se provádí při stádiu rozkladu nebo při počátku schnutí larvy. Suchou sirkou rozmixujeme obsah buňky. Příznakem je jemná nit táhnoucí se deset až třicet milimetrů. U uhynulých včelstev je postup stejný, i když diagnóza je náročnější. Často se zde nacházejí ploché suché zbytky postiženého plodu tvaru zaoblené nábojnice, ležící na dně buňky - příškvary. Ty jsou velmi špatně viditelné zejména u staršího díla, protože samotné mají hnědou až černou barvu. Kmeny MPV na Novém Zélandu mají navíc příznak, jimiž naše kmeny moru nedisponují – pupální jazýček.
Při nálezu podezřelé buňky je třeba odlišit samotný mor od ostatních nemocí plodu (pytlíčkovitost, zvápenatění a hniloba), jejichž příznaky jsou detailněji popsány v nedávno vyšlé učebnici Včelařství I. Novozélanďané považují za MVP podobný tzv. parasitic mite syndrom, tedy sydrom, kdy včelstvo je silně napadeno varoózou, buňky jsou propadlé i ztmavlé, barvy larev ležících na straně buňky bílé až žluté. Sirkovým testem však hynoucí larvy netáhnou jako nit. Další zaměnitelnou chorobou, která ve vztahu k MVP u nás nebyla publikována, je syndrom půlměsíce. Syndrom má znaky trubcokladnosti, tj. několik vajíček v buňce. Dalšími příznaky jsou propadlá děravá víčka, stočené larvy zkroucené do písmene půlměsíce, neleží na dně buňky, nýbrž spirálovitě se vinou nahoru po stěně, nažloutlé zbarvení, tracheální obrys a kyselý zápach moči. Příčina je zatím neznámá. Výzkumy prozatím ukazují nutriční či genetickou příčinu.
…jsou pro včelaře bez poplatku. Testují se larvy, dospělé včely či med. Testování larev se provádí sirkovým testem, přičemž sirka potřísněná obsahem buňky se vloží do odesílacího sáčku. Je-li test pozitivní, je u včelstva sto procentní jistota diagnózy MVP. Naopak je-li negativní, neznamená to, že mor ve včelstvu není.
U testování včel se odebírá 30 kusů dělnic z plodových plástů z každého úlu na včelnici. Je zde možná chybovost v důsledku zalétávání či odstraňování MVP pozitivního plodu. Kolonie moru se počítají v Petriho miskách. Pokud je nalezeno více než 100 kolonií, máme osmdesáti procentní jistotu, že v úlu je nebo bude MVP. Poté je nařízena kontrola úlu, druhá v rozmezí několika měsíců a karanténa úlu na jeden rok.
K testování medu se používá směsný vzorek z více snůšek a neukazuje konkrétní úl, nýbrž trend meziročního zvýšení či snížení počtu bakterií MVP. Může také ukázat počátek infekce u včelaře.
Včelař je ze zákona povinen do sedmi dnů povolenými metodami úl zničit. Je však důrazně doporučeno úl zlikvidovat ihned po nálezu pro minimalizaci šíření do okolí. Pokud není možné úl zničit ihned, tak proces začíná dvojitým označením postiženého úlu nesmyvatelnou fixou, zapsání polohy a pořadí úlu. Časté jsou případy značení úlu např. kameny bez zapsání, které povětrnostní podmínky eliminovaly, což může být u stanovišť s větším počtem úlů problém. Musíme-li stanoviště opustit, následuje dezinfekce vybavení, které přišlo do styku s postiženým úlem – např. rozpěrák, rukavice, kuřák (metody popsány níže).
Finančně i časově nejefektivnější likvidací úlu a zamezení infekce dalších včelstev je spálení postiženého úlu. To začíná uzavřením všech letových otvorů a prasklin, což je doporučeno večer či za deště. Nicméně i uzavření za plné letové aktivity nevadí. Dle výzkumu s 25 páry včelstev nebyl MPV přenesen po uzavření nakažených včelstev a vžebrání se létavek do včelstev bez infekce. Na horní loučky se naleje půl litru benzínu pro jeden až dva nástavky Langstroth 1/1. Pro tři až čtyři nástavky je to jeden litr. Benzín zde neplní funkci lepšího hoření, nýbrž rychlého utracení včelstva. Úl se rychle uzavře a smrt včelstva nastává po deseti až patnácti minutách. Během tohoto času je možné vykopat jámu o minimálním průměru jeden metr tak, aby pojmula celý postižený úl a především med, který neshoří. Dále následuje rozdělání ohně v jámě a přikládání jednotlivými rámky. Není doporučeno přikládat celými uzavřenými nástavky z důvodu rychlého vznícení a možnosti výbuchu. Po dohoření se jáma zakope.
Jak již bylo napsáno, vliv divokých včelstev na přenos MPV je zanedbatelný. Pokud je nutná likvidace divokého včelstva, doporučuje se jednoduše uzavřít vletový otvor (i důvodu pozdější loupeže) nebo užít práškového insekticidu.
Po nálezu či likvidaci postiženého úlu musí následovat dezinfekce zařízení. Jednoduchým tipem, jak dezinfikovat rozpěrák, je rozfoukání kuřáku do plamene a vložení rozpěráku na několik minut dovnitř. Vzduchový pytel kuřáku a rukavice lze omýt jarovou vodou a vydrhnout štětkou, aby se odstranilo co nejvíce vosku a propolisu z povrchu. Včelařskou kombinézu stačí vyprat.
Po povolení agentury lze legálními metodami sterilizovat nástavky dna a krmítka. Z povolených metod se nabízí parafínování (10 minut při 160 °C), u něhož je třeba dávat pozor na teplotu vzplanutí, která se rovná 182 °C a je blízká účinné teplotě. Další možnost je chlornan sodný, jehož půl procentní roztok zabíjí spory do dvaceti minut. Působí kontaktně, proto je nutné důkladné očištění. Parní a vysokoteplotní bedny jsou z důvodu variabilní účinnosti na Novém Zélandu nelegální.
Je možno rozšit tři typy karantény – úlu, stanoviště a oblasti. Jak již plyne z názvu, tak karanténa úlu se vztahuje pouze na úl a vybavení související s jeho provozem. Všechny součásti by měly být označeny stejným číslem. Tento typ karantény se využívá u včelstva, u něhož se neustále vracejí pozitivní laboratorní testy. Díky časové náročnosti je karanténa úlu využívána spíše hobby včelaři.
Karanténa stanoviště je nejčastěji užívanou na Novém Zélandu. Běžně ji užívají preventivně i včelaři, kteří MVP nemají. Jednotkou (i pro značení úlů a vybavení) je v tomto případě stanoviště. To je v karanténě, dokud spory MVP nezmizí (obvykle 18 až 24 měsíců). Do karantény vstupují i šarže medu. Je-li třeba více medníků pro stanoviště s karanténou, vždy vstupují jen dovnitř, kde se na ně začnou vztahovat opatření, nikdy ven.
Karanténa oblasti se téměř nepoužívá na Novém Zélandu. Týká se větších podniků, jejichž stanoviště zasahují do různých zeměpisných oblastí, které se dělí na čisté oblasti a oblasti s přítomností MVP.
Jednou z priorit šlechtění je i odolnost vůči MPV. Upřednostňuje se vlastnost, kterou známe pod pojmem hygienické chování. Jsou za ni zodpovědné dva recesivní geny. Jeden na odvíčkování postižených buněk a druhý na odstranění infikovaného plodu. Včely s těmito geny jsou schopny se vypořádat s velkým počtem spor bez klinických příznaků. Frekvence těchto genů je v populaci kolem dvaceti procent, je však možno je podstatně zvýšit selekcí. Agentura doporučuje test hygienického chování (PIN test) jako nedílnou součást programu každého chovatele matek.
Jádrem novozélandského systému opatření proti MPV je vzdělání. Systém by se dal shrnout slovy: S MPV můžeme bojovat jen tehdy, pokud jej poznáte. Agentura pořádá množství vzdělávacích kurzů v různých úrovních pokročilosti, jakými jsou: dny Eliminace MPV v polních podmínkách, kurz Rozpoznání a zničení MPV či Opakování znalostí MVP. Vyšším stupněm vzdělání je certificát DECA. Včelaři s tímto certifikátem mohou provádět inspekční prohlídky u jiných včelařů. Agentura kryje výlohy na tyto prohlídky. Po povolení agentury je možné (a je doporučeno), aby si včelaři nalezené plásty s klinickými příznaky MVP schovali v mrazáku a každé jaro na nich školili své zaměstnance. Plásty musí být v neporušeném plastovém pytli s výstražným označením.
Veškeré potřebné informace (a to i z tohoto článku) včelaři najdou na jednom místě na adrese http://afb.org.nz. Web obsahuje kompletní přehled práv i povinností, fotografie příznaků MVP, jiných nemocí plodu i videa se všemi úkony pro zvládání MVP. Dále mají včelaři k dispozici webové rozhraní Apiweb System, kde zapisují své včelnice, počet včelstev, kočování i změny stavů. Posledním multimediálním počinem je aplikace pro smarphony Apple nebo se systémem Android, která obsahuje informace i fotografie s MVP pro srovnání plástu přímo na včelnici.
Ohlaš MVP agentuře nejpozději do 7 dnů po jeho nalezení
Prohlédni úly na MPV nejméně 2krát ročně
Prohlédni úly před přesunem včel, medu nebo včelařského zařízení
Zkontroluj všechny rámky z plodem
Před kontrolou setřes včely z plodového rámku
Vzdělávej sebe i svůj personál v rozeznání a likvidace MVP
Spal včelstva s příznaky MVP
Krm pylovými náhražkami raději než pylem
Krm cukrovým sirupem než rámky s medem
Používej karanténu úlů a celého včelařství
Používej pouze schválené metody sterilizace
Používej teploměr a stopky při rozpouštění vosku (10minut při 160°C)
Léči včelstva k potlačení varoózy
Buď registrovaným včelařem
Vzorky podezřelé na MVP nech otestovat
Neužívej léčiva proti MPV – antibiotika
Neopaluj nástavky pro jejich sterilizaci
Nezkoušej vyléčit MVP vyjmutím postižených plodových plástů
Nevytáčej med z infikovaných včelstev
Nekrm včelami přineseným pylem
Nekrm vytočeným medem
Zabraň loupežím u včelstev
Nesetřepávej roje
Zabraň dobytku, aby vrážel do úlů
Nepoužívej parní tavidlo ke sterilizaci
Nerozvážej vybavení z uhynulých úlů do ostatních úly
Zabraň úhynům, ať již na varoózu nebo z jiných příčin
Zpět na přehled